Rozvíjíme se hravě

14.02.2016 21:02

Každý z nás jsme jedinečný a není proč nás povytahovat a přebarvovat. Dokonalí už jsme. Co je potřeba je vzpomenout si na sebe a krůček po krůčku se rozvinout jako nádherný květ.  Osobní rozvoj a terapie jsou v pořádku. Mohou nám pomoci, pokud je budeme brát jako nástroje pro rozpomenutí se. Někdy je bereme buď jako pilulku, po níž nám zmizí bezpracně všechny problémy nebo jako prostředek k vymítání ďábla. V obojím případě žádného pokroku nedosáhneme a pocit nedokonalosti v nás bude sílit. Nadáváním na zlé ezoteriky a ještě horší techniky si ale nepomůžeme. Ezoterika je naprosto v pořádku a nemůže za to, že si někteří lidé pletou pojmy. To, co potřebujeme změnit, je ve skutečnosti postoj k sobě.  Ne hledat viníka a psát na svůj intelektuální blog lítostivé a urážlivé články na alternativní metody.  

Začneme-li vědomě přijímat svou podstatu a také fakt, že náš zdravotní stav je naše dílo, začnou na nás fungovat lépe i terapie a různé meditační a jiné techniky. Začneme lépe vnímat energii rostlin, kamenů, energetických míst a otevře se nám úplně jiný svět. Chce to jen přestat se cítit jako oběť a purista v jednom. Začít si hrát a vnímat svůj rozvoj jako hru plnou barev, zvuků a různých bytostí známých i neznámých.  Vzít do ruky štětec a malovat. Konečně si s chutí zatančit, zaplavat. Zkrátka začít žít. Mnoho lidí chce vyléčit deprese, ale nechápe, že pokud přijdou z terapie a pojedou stále ve zúžených mantinelech svého stereotypu, sjede vše do stejných kolejí. Je třeba počítat s tím, že terapeutickým sezením práce na sobě nekončí. Je také zapotřebí nový stav vědomí aplikovat do svého života. Vystoupit z komfortní zóny vyjetých kolejí a překonat strach, že budete za blázna. Je zvláštní, že někdy se raději cítíme mizerně, jen abychom byli pro své okolí skvělými manželi, otci, matkami, manželkami, dcerami, syny... Nechceme vypadat čarodějně, abychom nepřišli o práci v korporátu. Chceme vypadat vážně, abychom si udrželi vážnost před dětmi. Ale uvnitř se cítíme sakra mizerně. 


Překonáme-li tento strach, zjistíme, že naše okolí nás vůbec za blázna nemá, náš čarodějný či jiný vzhled nám pomůže k vyššímu postu a mnohem lepším vztahům a hojnosti a děti náš poněkud pružnější zadek  také nenakopou. Možná se od nás oddálí ti, kteří mají sami problém se přijmout. Ti mají ale taky svou cestu a je mnohem prospěšnější je nechat jít než se ořezávat jako tužka, aby si s námi mohli psát svůj smyšlený příběh o životě. 

Mnoho krásného na Vaší cestě Vám přeje Lada